Mýty, které se pojí s vdovským či s vdoveckým důchodem

Když nám zemře někdo blízký, je to opravdu velká rána. Větší rána je to v době, kdy nám zemře životní partner nebo partnerka. Smrt takto blízkého člověka je náročná nejen po psychické stránce, ale dostávají se do našich životů i finanční problémy, s nimiž musíme bojovat. Pomoct v těžké finanční situaci může stát, který nabízí hned několik bonusů pro vdovy či vdovce. Jedním takovým příspěvkem je vdovský či vdovecký důchod, na který mají nárok pozůstalí partneři. Mnozí pozůstalí si však o vdovském/vdoveckém důchodu myslí věci, které nejsou pravda a které je dobré uvést na pravou míru.

Jak jsme zmínili, vdovský/vdovecký důchod má za úkol pomoct mužům či ženám, jejichž partneři z nějakého důvodu zemřeli. Jak jsme zmínili, pojí se s tím mnoho mýtů, které je nutné vyvrátit, ať se předejde nepříjemnostem.

1) Vdovský/vdovecký důchod se přiznává automaticky, nemusíme o něj žádat

To je jeden velký omyl. Stejně jako o jiné příspěvky od státu, tak i o vdovský/vdovecký důchod musíte požádat. Je třeba sepsat žádost na správě sociálního zabezpečení, vždy na pobočce, pod níž spadá vaše trvalé bydliště. K vyřizování žádosti si přineste především doklad totožnosti, také úmrtní list a oddací list, který je nutný k prokázání toho, že jste byli partnerem zesnulé osoby.

2) Když jsme neměli trvalé bydliště stejné, nemůžu si o důchod požádat

To je opět další omyl, který se s vdovským/vdoveckým důchodem pojí. Manželé nemuseli mít stejné trvalé bydliště, důležitý je oddací list a také trvání manželství k datu úmrtí partnera. Nezáleží na tom, jestli trvalé bydliště měli na stejné adrese či na odlišné, existuje mnoho spokojených a dlouhodobých manželství, v nichž manželé nemají trvalé bydliště na stejném místě.

3) I družka či druh má nárok na vdovský/vdovecký důchod

Bohužel, i to je velmi rozšířený mýtus. Ať jste druhem, družkou nebo registrovaným partnerem, nemáte bohužel nárok na vdovský/vdovecký důchod v případě úmrtí partnera. Nezáleží na tom, že jste spolu žili dlouho, že jste žili ve společné domácnosti nebo že jste se podíleli na výchově dětí. Nárok zkrátka nemáte.